Vlnožil užovkový (Laticauda colubrina)

článek : I mořští hadi potřebují podvádět od Martiny  Otčenáškové

65 druhů mořských hadů, jejichž ekologie zůstává z velké části neprobádaná. Mořští hadi disponují jedním z nejsilnějších jedů v přírodě, ale navzdory tomu se často stávají kořistí žraloků, ryb, a dokonce i mořských ptáků. Jako obranu proti nim si jeden druh zvolil hru "hlava, nebo ocas".

Vlnožil užovkový (Laticauda colubrina) loví ryby v úzkých štěrbinách mezi korály, do kterých zasouvá téměř celé tělo. Problém je, že při takovém loveckém manévru vlnožil zcela ztrácí kontrolu nad svým okolím a mohl by se stát snadnou kořistí. Díky kombinaci zvláštního chování a zbarvení k tomu ale v praxi příliš často nedochází.

Biolog Arne Rasmussen z Kodaňské univerzity si při potápění v Indonésii všiml hlavy vlnožila, která vyčnívala z korálového útesu a "rozhlížela" se kolem. K jeho překvapení ale za chvilku vykoukla druhá hlava, a jak se ukázalo poté, co vlnožil útes opustil, patřila stejnému hadovi. Vlnožilové mají na hlavě černobílé pruhy se žlutou skvrnou a zcela stejný design biolog spatřil i na ocase, který původně považoval za hlavu. Začal mít podezření, že nejde o náhodu, ale rafinovanou - a dlouho přehlíženou - obrannou strategii.

Ověřil si je zkoumáním 98 exemplářů vlnožilů, které se nacházely ve sbírkách muzeí v Paříži, Berlíně a Kodani. Všichni zkoumaní hadi měli ocas, který se na první pohled k nerozeznání podobal hlavě. Tato adaptace má podle článku, který přináší časopis Marine Ecology, hned dvojí hodnotu: za prvé, falešná jedovatá hlava může predátora odradit od útoku. A za druhé, pokud se dravec k útoku odhodlá, přijde had jen o relativně postradatelnou část těla.