Tučňáci (Sphenisci)

nejotužilejší ptáci

Ze všech ptáků jsou nejdokonaleji přizpůsobeni na nízké teploty a na potápění v moři. Jejich předkové ztratili schopnost létat, křídla se jim proměnila v ploutve a používají je na jakési létání ve vodě, přičemž kormidlují nohami. Nohy mají k tomuto účelu nejvhodnější umístění, na samém konci těla. Proto zaujímají na souši onen charakteristický, vzpřímený postoj.

Všichni tučňáci prožívají většinu svého života v moři a na břeh přicházejí jen v době páření a výměny peří. Pohyb v chladné vodě vyžaduje dokonalou tepelnou izolaci a peří tučňáků ji skutečně poskytuje. Jednotlivá pírka jsou do sebe navzájem zamotaná tak těsně, že tvoří neproniknutelnou vrstvu nejenom pro vítr, ale i pro vodu.

Tučňáci jsou velmi společenští. Dnes jich žije v Antarktidě 5 druhů a ještě víc jich najdeme na ostrovech a pobřežích jižních moří. Nejseverněji, až na rovníkových Galapážských ostrovech, žije tučňák galapážský (Spheniscus mendiculus).

tučňák galapážský

Tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae) se zdržuje na pobřeží kolem celé Antarktidy. Dorůstá do výšky 71 cm a jeho chůze se nejvíce podobá chůzi lidské.

tučňák kroužkový

Největší je tučňák císařský (Aptenodytes forsteri) - 115 cm. Hnízdí na březích Antarktidy. Samička snese na podzim jediné vajíčko, přenechá ho samečkovi a odejde zpět k moři. Celou polární zimu, 120 až 130 dnů, musí proto sameček na ledovci hladovět. Do padesáti kilogramů těžký sameček ztratí za tu dobu i polovinu své hmotnosti. Musí vzdorovat nejhoršímu počasí na zemi, kdy teplota klesne na -60°C, ledový vítr dosahuje rychlosti až 200km/h. Nejdříve zahřívá vajíčko po dobu asi 65 dnů, většinu času v úplné tmě. Drží ho mezi nohami a ani na pár sekund ho nesmí upustit, aby neumrzlo. Později zahřívá již vylíhnuté mládě. Na jaře se samička vrátí a přebere další starostlivost o mládě.

Tučňák císařský je i nejlepší „ptačí potápěč“. Při shánění potravy se potápí na čtvrt hodiny do hloubky až 500 m.

tučňák císařský

Nejmenší druh - Tučňák malý (Eudyptula minor) - 1 kg, 41 cm, žije na pobřeží jižní Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu. Tento druh netvoří velké kolonie jako jiní tučňáci. Hnízda si buduje pod zemí nebo ve skalních puklinách. Samice snáší dvě vejce a oba rodiče se střídají při sezení.

Největší kolonie vytváří tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus) na ostrově Jižní Georgie. Během hnízdění se jich zde sejde přes 5 milionů párů. Kromě toho navíc obrovské množství ještě nespářených ptáků bez potomstva.

tučňák žlutorohý

Na nejchladnějších ostrovech okolí Antarktidy hnízdí tučňák oslí(Pygoscelis papua ellworthii). Je nejrychleji plavajícím ptákem. Při svém „létání“ pod vodou dosahuje rychlosti až 27 km/h.

Tučňák oslí je charakteristický svou bílou čelenkou táhnoucí se od oka přes temeno hlavy k druhému oku.

tučňák magellanův

tučňák skalní